Počátky české knihovny v Potštátě spadají do období po II.světové válce. První záznamy v přírůstkovém seznamu knihovny jsou z roku 1945. Knihy byly knihovně darovány českými osídlenci a ostatními institucemi. Odtud je patrné, že nejen podle knihovnického zákona, který ukládal obcím zřizování veřejné knihovny, ale i z iniciativy tehdejších potštátských obyvatel, byla založena knihovna v Potštátě.

Prvním knihovníkem potštátské knihovny byl pravděpodobně učitel zdejší školy, který pořizoval první zápisy do přírůstkového seznamu. V roce 1950 se stává knihovnicí učitelka češtiny, dějepisu a ručních prací na zdejší škole paní Marie Cimbálníková a knihovnu vede jako dobrovolná knihovnice 14 let do 31. srpna 1964. Knihovna je umístěna v budově Místního národního výboru v Potštátě čp.18, kde sídlila až do roku 1983. Od 1. září 1964 do 31. března 1968 v knihovně pracuje dobrovolná knihovnice paní Ludmila Střížková z Potštátu.

V roce 1968 byla v Potštátě na základě rozhodnutí tehdejšího Okresního národního výboru v Přerově a rady MNV v Potštátě zřízena středisková knihovna s profesionálním pracovníkem. Prvního dubna téhož roku nastoupila jako knihovnice Okresní knihovny Přerov na pracoviště v Potštátě Jaroslava Šnajdrová (později provdaná Šubrtová).

Knihovna tehdy plnila střediskovou funkci pro osm knihoven v obvodu působnosti – Boškov, Kovářov, Kyžlířov, Lipná, Jindřichov, Olšovec, Partutovice a Střítež n.L. Knihovna Olšovec po integraci národních výborů přešla do střediska Hranice. V počátcích zavádění střediskového systému, se naše oblast potýkala se značnými problémy. Nejen umístění jednotlivých knihoven, které bylo v mnohých případech nevyhovující a nedůstojné, obtížné bylo získávání dobrovolných knihovníků za symbolickou finanční odměnu a v neposlední řadě čtenářská tradice tu nebyla taková jako v jiných částech okresu . Potštátsko v šedesátých a sedmdesátých létech bylo pořád bráno jako pohraniční oblast a z kompetentních míst nebylo dostatečně preferováno.

Střediskový systém spočíval v zavádění kvalitnějších knihovnických služeb a pravidelného půjčování ve všech knihovnách obvodu. Doplňování knihovního fondu, jeho zpracování a evidence, zavedení katalogů a správné knihovnické techniky. Postupem času se knihovny ve středisku a v Potštátě dostaly díky profesionalizaci na srovnatelnou úroveň s knihovnami v kraji a republice. Koncem sedmdesátých let dochází k úbytku obyvatel v obcích Lipná a Kovářov. Knihovny v těchto obcích z důvodu nízkého počtu čtenářů, spádovosti obcí a v rámci integrace národních výborů do střediskové obce Potštát, byly zrušeny. Knihovnické služby pro uvedené obce a nedalekou osadu ve vojenském prostoru Libavá – Luboměř pod Strážnou zajišťovala knihovna v Potštátě.

Nevyhnula se nám sedmdesátá léta, léta tzv.normalizace a s tím spojené znepřístupnění nežádoucí a zakázané literatury některých děl našich i zahraničních autorů, kteří z politických důvodů byli tehdejší mocí dáni na index. Knihy na příkaz nadřízených orgánů musely být staženy z knihovnen, zabaleny do balíků, zapečetěny a odvezeny do skladů Okresní knihovny v Přerově. Světlo světa spatřily až po listopadové revoluci v roce 1989, mnohé byly nově vydány a opět navráceny do knžních fondů knihoven.

Patnáct let byla středisková knihovna umístěna v budově národního výboru čp.18, do roku 1983. Z počátku to bylo velmi skromně vybavené pracoviště s jedním stolem, židlí a regály na knihy a malým knihovním fondem. Postupem času byla knihovna doplněna knihovnickým nábytkem a estetickky upravena, knižní fond se doplňoval a rozšiřoval. Z knihovny tak vznikl pěkný kulturní stánek v prvním poschodí budovy s malou čítárnou před vstupem do půjčovny.

V osmdesátých létech vyvstala potřeba knihovnu přestěhovat do jiných prostor a stávající místnosti uvolnit pro potřeby tehdejšího národního výboru. Knihovně byly přiděleny dvě místnosti v budově čp. 47 v bývalé prodejně s textilem. Před stěhováním byla provedena adaptace místností a zavedení ústředního topení. Počátkem února 1983 byla knihovna přestěhována, vybavena novými regály a doplněna vhodným nábytkem. Knihy byly nově přebaleny, označeny a naučná literatura označena a roztříděna podle mezinárodního desetiného třídění. Jedním z nedostatků umístění byl přímý vchod z ulice, ale i na tuto skutečnost si uživatelé zvykli. V prostorách domu čp.47sloužila dospělým i dětským čtenářům sedm let.

V období osmdesátých let knihovna s úspěchem prošla v jednotlivých kolech knihovnické soutěže o získání titulu Vzorná lidová knihovna. Titul jí byl udělen na základě hodnocení komise Ministerstva kultury České republiky v roce 1990 v posledním 40. ročníku soutěže BVLK (budujeme vzornou lidovou knihovnu). Pomineme-li kdysi ideologický a politický smysl soutěže v dobách jejího vzniku, lze konstatovat, že účastí v soutěži se zlepšily odborné knihovnické činnosti, propagace knihovny a v neposlední řadě byly zajištěny kvalitní knihovnické služby všem kategoriím obyvatel. Soutež byla důležitá nejen pro knihovny a jejich knihovníky, ale také motivovala volené zástupce obcí a měst, kteří si mnohdy až při soutěži uvědomili, že knihovna není jen pouhou půjčovnou knih, ale prioritní kulturně výchovná instituce obce či města se vším, co k tomu patří. Tyto aspekty by měl respektovat každý obecní či městský úřad a jeho volení zástupci, nejen v minulosti, ale i v době současné.

V devadesátých létech po revoluci, nastává čas změn. Obecní zastupitelstvo rozhodlo o dalším stěhování knihovny, tentokrát do místního zámku. Stávající prostory byly využity komerčně, vznikla tu pobočka České spořitelny. Stav budovy potštátského zámku v dané chvíli byl opravdu tristní. Opadaná omítka, porušené venkovní zdivo, zchátralá okna a nepříliš udržované okolí. Budova neodpovídala tradičním představám o zámku, uvnitř se nenacházely obvyklé sbírky, běžné pro šlechtická sídla Ty dávno zmizely, nebo byly kýmsi rozkradeny do nenávratna. Zámek byl součástí občanské vybavenosti s mateřskou školou, pracovištěm okresního archivu a v prvním poschodí se nacházel víceúčelový sál, kulturní středisko a další tři místnosti, které dostala do užívání knihovna. Místnosti byly prostorově nádherné, ale značně zdevastované. Špatné osvětlení, vadný rozvod elektřiny, zničené parkety, narušené a pomalované štukové stropy. Oprýskaná okna, havarijní stav sociálního zařízení, lokální topení apod. Přesto byla knihovna počátkem roku 1990 přestěhována a opravy a rekonstrukce probíhaly za provozu ve značně ztížených podmínkách. Výsledkem všech těchto úprav a útrap bylo důstojné a velmi pěkné umístění potštátské knihovny. Interiér knihovny doplňují dva zachráněné, nově renovované stoly a dvě selské židle z původního inventáře zámku, kachlová kamna, štukové stropy a více než stoleté renovované parkety. Vbudované a opravené regály vhodně doplňují knihovnický nábytek.

Pozoruhodností knihovny je malá sbírka starých tisků, kterou obci Potštát v roce 1991 daroval PhDr. Ivan Krška. Sbírka obsahuje cca 60 svazků knih. Nejstarším dílem je kniha „Rosa boëmica sive vita sancti Wogteichi“, dílo vlasteneckého kněze Matěje Benedikta Boleluckého, faráře u sv. Vojtěcha na Novém Městě Pražském z roku 1668 s rytinami podle návrhe Karla Škréty. Jde o životopis svatého Vojtěcha, doplněný rozborem nejstarších duchovních písní. Další spis je z roku 1693 - „Mislál k zádušním mším svatým, který byl nalezen na kůru filiálního kostela v Lipné. Přes třista let starý tisk je z roku 1695 - „Directorium chori“(částečně poškozen), rovněž nalezen na kůru farního kostela v Potštátě. Jde o instrukci pro varhaníky a zpěváky. Kromě latinských textů obsahuje také české a německé duchovní písně.

Z dalších zajímavých knih této sbírky můžeme např. jmenovat Procházkovo vydání „Starého zákona“ z roku 1780, dále uváděný též jako „Královedvorský rukopis“ autora Václava Hanky, vydaný v roce 1829. „Krátké hystorie o chytrém Eylenšpiglovi“, tisk Škarnicovy tiskárny ve Skalici, rok neudán, „Babička“, Boženy Němcové, vydaná v roce 1887 a mnoho dalších starých tisků. Pozoruhodné jsou také kancionály a knihy různých uměleckých vazeb, ručně psané modlitební knížky v českém i německém jazyce. Sbírka byla knihovnicí zpracována a je určena pouze ke studijním účelům a prezenčnímu půjčování.

Střediskovou funkci knihovna v Potštátě plnila do konce roku 2000. Po novém státoprávním uspořádání, zrušení okresních úřadů, ruší se postupně okresní knihovny a novými zřizovateli knihoven se stávají městské a obecní úřady. Mění se i struktura střediskových knihoven a pracoviště Jindřichov, Střítež a Partutovice přecházejí pod středisko Hranice a knihovna Potštát, Boškov a Kyžlířov do střediska Hustopeče n.B. V tomto období také v potštátské knihovně dochází ke změnám, knihovna je vybavena výpočetní technikou, půjčovní protokol přechází do elektronické podoby. Katalogy a knihovní fond je počítačově zpracován. Do knihovny je zaveden internet, který je hojně využíván nejen čtenáři, ale i širokou veřejností. Od roku 2004 je práce knihovnice kumulována s prací v administrativě Obecního úřadu Potštát, později Městského úřadu v Potštátě. Rozhodnutím parlamentu České republiky byl Potštátu dne 10. října 2006 navrácen titul města. Paní Jaroslava Šubrtová knihovnu vedla téměř 40 let tj. od 1.dubna 1968 do 31. prosice2007 kdy odchází do starobního důchodu.

Na základě rozhodnutí Městského zastupitelstva v Potštátě je od 1. ledna 2007 jmenována knihovnicí Městské knihovny v Potštátě paní Ladislava Maršálková.